ů

Kniha návštěv

Pro Vaše vzkazy

Překlad

wslist Digest, Vol 3, Issue 122 - 24.4.2009
- cíle pro individuální vzdělávací plán pro předškoláka (skutečný plán Hailey - dnes ve 4. třídě):

Oblast jemné motoriky:
- Roční cíl: student si zlepší své dovednosti v psaní a v používání psacího náčiní
- Krátkodobé cíle:
- Aby ukázal zlepšení v oblasti prostorových vztahů mezi objekty navzájem, student dokáže alespoň jednou ze tří pokusů postavit tří nebo čtyřkostkový vlak (možná, že spíš komín, hk).
- Aby ukázal zlepšení vizuálních schopností, student najde požadovaný předmět mezi hromadou ostatních předmětů do 20 sekund.
- Aby ukázal zlepšení v rozlišování vizuálních vlastností předmětů, student zvládne srovnat předměty podle velikosti.

Oblast chování
- Roční cíl: student bude dostávat během školního dne takové senzorické informace, které potřebuje k soustředění a organizaci.
- Krátkodobé cíle: Student bude pracovat ve své lavici (bude-li třeba s asistentem) a zvládne sedět na své židli aspoň 10 minut
- student bude dělat "těžkou práci", jako je nošení několika těžších knih do poličky, skládání židlí, utírání stolu nebo tabule minimálně dvakrát denně (cílem je uvědomění si vlastního těla).

Oblast - psaní rukou
- Roční cíl: student bude mít upravený program pro výuku psaní rukou a bude minimálně v 70% úspěšný v následujících oblastech:
Krátkodobé cíle:
- student zvládne správné držení tužky a dokáže si dát do správné pozice papír
- student zvládne čitelně napsat své jméno a příjmení
- student dokáže napsat čitelně všechna malá a velká písmena abecedy
- student dokáže při psaní správně oddělovat slova mezerami (dítě je teď ve 4.třídě a stále to neumí)

Oblast - jazyk a řeč
- Roční cíl: student bude mít upravený program pro výuku jazyka a bude minimálně v 70% úspěšný v následujících oblastech:
Krátkodobé cíle:
- student dokáže poznat všechna malá písmena abecedy
- student pozná písmeno, když se vysloví
- student dokáže poznat/přečíst několik základních slov
- student dokáže spojit napsané slovo s vysloveným slovem
- student pozná tříslabičné slovo
- student dokáže shrnout fakta o příběhu, který mu byl nahlas přečten

Oblast - společnost/pracovní výchova
Roční oblast - student si bude hrát se svými vrstevníky, bude s nimi spolupracovat a půjčovat jim své hračky a věci
Student zvládne práci s nůžkami
Student zvládne oběd - naučí se počkat, až na něj přijde řada, vezme si tác, vybere si jídlo, odnese si tác k pokladně, zadá kod do platebního automatu v jídelně a po jídle najde svou třídu a své místo v lavici.
Student se naučí informace o sobě
Krátkodobé cíle:
Student si zvládne hrát s jedním nebo dvěma dětmi po dobu 20 minut
Student dovolí ostatním půjčovat si jeho věci
Student zvládne práci s nůžkami
Student zvládne oběd (viz výše))
Student bude umět sdělit, kde bydlí (ulice, město, stát)

Oblast: matematika
Roční cíl: student bude mít upravený program pro výuku matematiky a bude minimálně v 70% úspěšný v následujících oblastech:
Krátkodobé cíle:
- Student dokáže napsat číslice od jedné do 50 (a naopak) a číslice od 50 do 100 (a naopak)
- Student se naučí počítat do 100 (vyjmenovat mechanicky číslice správně po sobě) a naučí se poznat slovní vyjádření číslic od 1 do 10 (jedna, dvě, tři...)
- Student ukáže, že pochopil rozdíly mezi: malý/velký, vše/nic, plný/prázdný, méně/více, málo/hodně
- Student dokáže spočítat skupiny předmětů do 16. Student dokáže říct, kolik je hodin
- Student dokáže poznat a říct hodnotu dvou mincí (penny a nikl)
- Student dokáže počítat po 5 a po 10

- chronická bolest zad - Carly začaly bolet záda v roce 2006. Ortoped, ke kterému chodili se skoliozou (vybočením páteře), jim řekl, že to nic není a že se to upraví. Zkusili různé věci a nakonec je objednal na magnetickou rezonanci, která ukázala "něco jako" fixovanou míchu (angl. tethered cord syndrom - souvisí to s vývojovými vadami a rozštěpem páteře - viz http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=1927). To se dá řešit jen chirurgicky, takže je ihned poslal na neurochirurgii, který s ní asi rok zkoušel různé věci - fyzioterapii, poslal je na urologii atd. Problém byl ten, že se nic vážného nedělo, ale pořád mysleli na to, že když se něco stane, může být pozdě na záchranu. Takže nakonec požádali o speciální test, který měří pohyb neuronů (?)(angl. nerve conduction test) - neurochirurg ho odmítal, protože je nepříjemný a když vyjde negativně, tak to stejně nic neznamená. Jenže on jim vyšel pozitivně, ale pořád to nemuselo být k operaci. Nakonec se ale pro operaci rozhodli v prosinci 2007 a bylo to dobré rozhodnutí. Obtíže zmizely a chirurg připustil, že to bylo nutné operovat. Matka tedy při bolestech zad a hlavy každopádně doporučuje vyšetření magnetickou rezonancí. Alex - podobný příběh: byl objednán na MRI kvůli cystě, pak mu byla diagnostikována skolioza. Magnetická rezonance ukázala Chiari defekt (což věděli) a lypom (nedostatek tuku) na páteři. Ortoped je poslal k neurochirurgovi, aby nález z MRI popsal a rozhodl, zda se jedná o fixovanou páteř. Neurochirurg si myslí, že to není tenhle příprad, ale další, ke kterému šli, byl spíš nakloněný operaci. Teď momentálně jsou bez problémů, ale budou opatrní při jakémkoliv výskytu bolestí zad.
- plán chování - Sophia (2) - ve školce řešili její individuální vzdělávací plán a zároveň rodina tenhle týden navštívila dr. Mervisovou, která jim doporučila vypracovat plán chování pro Sophii. Ve školce dítě němá s chováním problémy, a tak to tam nepovažují za důležité, nicméně matka na tom trvá a teď shání informace. Se stejným požadavkem přišly i další dvě matky.

wslist Digest, Vol 3, Issue 123 - 25.4.2009
- fixace míchy - Andrew (14) - minulé léto byl na vyšetření v Texaské dětské nemocnici, aby mu potvrdili nebo vyloučili fixaci míchy. MRI ukázala, že fixaci nemá. Podle matky může být příčinou bolestí zad nedostatek elastinu v páteři. Andrew si na záda stěžuje často a také nerad dlouho stojí. Má také divný tvar kostrče. Doktoři jim řekli, že přičinou může být i nedostatečné svalstvo nohou a doporučili fyzioterapii pro posílení svalů.
- kostrč a dětská joga - Lila (6) má prodlouženou kostrč a matka se o ní vždycky bojí, když spadne na zadek. Doktoři jim doporučili strečink (protahování), matka uvažuje o józe pro děti. Nemá někdo nějaké DVD k vyzkoušení? Michelle se zabývá cvičením jogy u dětí se speciálními potřebami, doporučuje knihu Joga pro speciální děti (The kids Yoga Deck), jsou to kartičky, kde jsou cviky, dítě si vždycky může nějaký vytáhnout. Mělo by se cvičit asi 15 minut a pokud si Lila vytáhne 3 kartičky každý večer před spaním a zacvičí si je (což se reálně dá), hodně ji to pomůže.
- finanční sbírka na letenky pro rodinu - 10 měsíční dítě s WS potřebuje operaci, dělá se sbírka na letenky: http://www.komonews.com/news/problemsolvers/43490937.html - jedna matka doporučuje kontaktovat přímo leteckou společnost, řada z nich má programy a speciální nabídky právě pro tyto případy (nemocné dítě).

wslist Digest, Vol 3, Issue 124 - 26.4.2009
- kraniosakrální terapie - Rebeka (24) už 20 let chodí k osteopatovi certifikovanému v osteopatické manipulaci (Osteopathie je americké specifikum - viz http://en.wikipedia.org/wiki/Osteopathic_medicine_in_the_United_States - něco mezi chiropraxí, alternativní medicínou), který s ní dělá kraniosakrální terapii. Mají to hrazené z pojištění, pomáhá jí to udržovat v skoliozu a kyfozu v rozumných mezích, pomáhá ji to s usnutím. (pozn. dělá se to už i v ČR: http://www.kraniosakralniterapie.cz/ - kraniosakrální terapie je velmi jemná technika přikládání rukou, která pomáhá odhalovat a napravovat nevyváženosti kraniosakrálního systému, které mohou být příčinou smyslových, motorických či neurologických dysfunkcí. Osvědčuje se v různých patologiích: např. bolesti hlavy, bolesti zad, dysfunkcích končetin, při chronické únavě, problémech motorické funkčnosti a při depresivních poruchách centrálního nervového systému atd.)
- problémy se spaním - Lexie (17) měla odmalička problémy s usínáním, matka zjistila, že za to částečně můžou potravinové alergie, vysadili mléko a zlepšilo se to. Matka doporučuje knihu "Je to Vaše dítě" ("Is This your Child" by Doris Rap, příp. Náš toxický svět od stejné autorky). A další doporučení - cd se zvuky nazvanými Bílý šum (White noise - viz http://www.simplynoise.com/).
- joga pro děti - matka doporučuje knihu "Be A Frog, A Bird, or A Tree" by Rachel Carr (Být žábou, ptákem nebo stromem), kterou měla půjčenou z knihovny a kterou její děti milují - jsou schopné procvičit celou knihu 3x za týden.
- plán chování - matka je unavená bojem se školou, poslední argument, proč nedají dceři asistenta zní, že by jí to bránilo v rozvoji a v samostatnosti. Matka se rozhodla využít služeb společnosti Edwin Fair - pomáhají rodinám s dětmi s mentálním postižením nebo s problémy s chování, rodiče vyplní velké množství dotazníků, oni posoudí, zda jsou rodiče v právu a pokud ano, pak jim bezplatně pomáhají s komunikací ve škole, jdou s rodiči na schůzku členů IEP atd. Platí se to ze speciálního pojištění medicaid.
- sluch a WS - Steve (7) má problémy se sluchem od narození. Mírně špatně slyší vysoké frekvence v pravém uchu a těžkou ztrátu má na levém (podle matky na něj nejslyší vůbec). Měl řadu zánětů středního ucha a třikrát měl v obou uších trubičky (opakované záněty uší se v USA řeší instalací jakýchsi maličkých trubiček, které protínají bubínek a umožňují odtok mazu tak, aby se v uchu nehromadil a neumožňoval vznik zánětu. Dělá se to v narkoze, trubička v uchu zůstává 8-18 měsíců - více zde: http://www.webmd.com/cold-and-flu/ear-infection/tubes-for-ear-infections)

- zavazování bot - jak jsou na tom děti se zavazováním bot? Lillian (8) se to právě učí. Matka už alepožádala učitele, aby to s ní přestali zkoušet, protože to dcera nikdy nezvládne. Matka je zničená z toho, jak dítě neúspěch frustruje, navíc jí doktoři kdysi řekli, že zapínat knoflíky a zavazovat tkaničky její dcera nikdy nezvládne a ať se raději soustředí na věci, které jí půjdou. Matka se domnívá, že má cenu to zkoušet až ve chvíli, kdy bude dcera schopná se dostatečně soustředit na to, aby si pamatovala, které kroky je třeba postupně udělat, aby si zavázala tkaničku. Do té dobu prostě budou používat suchý zip. Další matka tvrdí, že je nehorázné, když škola platí někoho, aby děti učil něco takového, ona dceru naučila zapínat knoflíky za týden. Další matka oponuje, že by své dítě musela při učení těhle věcí asi přizabít, takže je za trpělivou ergoterapeutku ve škole vděčná. Její dcera Kate (11) zvládla zavazování tkaniček až letos, po velkém úsilí. Ve škole to nejprve trénovali na hračce s tkaničkami, pak na botě položené na stole a nakonec na obuté botě. Momentálně už dcera umí zavazovat tkaničky, zapínat knoflíky i používat zip. Matka zjistila, že doma funguje jen to, když je v jiné místnosti a nestojí nad dítětem, protože jinak dcera sehraje scénu, že to prostě nezvládne a když jí matka pomůže, ječí znovu, že jí to nenechá dělat samotnou.
- další vzdělávání pro dospělé s WS - Jenny (20) letos končí střední školu a rodiče hledají další možnosti a zdroje dalšího vzdělávání, zajímá je zkušenost ostatních. Jenny to docela jde s počítačem, má ráda program Successmaker, ale ten snad není pro domácí použití.
- oční kontakt - řada dětí nevyhledává oční kontakt s lidmi, se kterými mluví. Isabelle (8) má pro tyhle případy sepsaný speciální sociální scénář (social story) s obrázky, který ji připomíná, že "Když Isabelle s někým mluví, tak 1. otočí se k němu, 2. podívá se na něj, 3. Poslouchá." Pokud tohle všechno zvládne, pak je vše v pořádku.
- video pro inspiraci: http://vodpod.com/watch/1165857-walk-on-espn-video

wslist Digest, Vol 3, Issue 125 - 27.4.2009
- zavazování tkaniček - matka doporučuje vyzkoušet způsob zavazování tkaniček zvaný králičí uši: http://www.loopeez.com/images/steps.jpg. Je pro děti lehčí. I další dítě - Laura - se naučila nejprve zavazovat králičí uši, pak ale zjistila, že matka si zavazuje boty jinak, tak se sama rozhodla, že se to taky tak naučí.
- fixovaná mícha - matka vysvětluje, proč šla Carly na operaci: 1) hlavním důvodem byl výsledek nervového testu, který vyšel v jedné noze pozitivně (kdyby vyšel negativně, tak by to nic neznamenalo a čekalo by je dalších několik kol obíhání doktorů), 2) menší problémy, které Carly měla (chronické bolesti zad, únava nohou, menší urologické problémy, ale nic zásadního), 3) strach, že kdyby operaci neudělali včas, mohly by nastat nevratné změny (pokud už dojde k nějakému poškození, operace už to nedokáže navrátit do původního stavu, což matka nechtěla riskovat a proto ani nemohla čekat, jak se bude nemoc vyvíjet dál).

wslist Digest, Vol 3, Issue 126 - 28.4.2009
- zavazování tkaniček - další trik - syn si neustále pletl konce tkaniček, a tak matka zakoupila tkaničky různé barvy, uprostřed je rozstřihla a svázala tak, aby každý konec měl jinou barvu. Syn pak snáze chápal, co má s kterým koncem dělat. Pro pobavení - matka zakoupila zelenou a červenou tkaničku, ovšem ve škole mu to zakázali, neb to bylo příliš "podvratné" - černá a bílá kombinace ale už nevadila. Sam se naučil zavazovat tkaničky docela rychle - slíbili mu, že když se to naučí, dostane 20 dolarů - zabralo to! Jacob (12) stále odmítá zavazovat si tkaničky - nejde o to, že by to nezvládl (už se mu to několikrát povedlo, byť to trvalo dlouho a zavázal si jen jednu botu), ale prostě nechápe, proč by se něco takového měl učit. Totéž mají momentálně s psaním, čtením a podobnými dovednostmi, které ostatní, kromě Jacoba, považují za užitečné. Matka neví, co si s ním počít.
- nechuť k aktivitám - Abbye (16) se pohybuje z extrému do extrému - útok/obrana, od nadšení k aktivitám k naprosté pasivitě - ve škole je to extrémní, ale i doma je to nesnesitelné. Rada - léky, terapie? Stručná odpověd - lék Zoloft.
- vhodný program na učení čtení - matka si myslí, že je to začarovaný kruh, protože se prostě předpokládá, že děti se speciálními potřebami nejsou schopné zvládnout čtení na takové úrovni, jako děti zdravé, a proto jsou vyučovány příšernými programy, díky kterým té normální úrovně opravdu nedosáhnou.
- Vineland Adaptive test - dotaz, zda spolehlivě zjištuje skutečný mentální věk. Názor, že ne úplně, protože bere v úvahu spoustu drobností, se kterými může mít člověk potíže během života (př. neumíš používat smeták a lopatičku, tvůj mentální věk je 5 let - což vůbec nemusí být pravda).
- kraniosakrální terapie - v listopadu začal syn Alex navštěvovat poté, co mu byla diagnostikována skolioza, doktor ve zprávě konstatoval, že bude muset nosit ortézu. Za 4 měsíce, po 6 návštěvách, se stav zlepšil natolik, že ortézu zatím nosit nemusí. Matka je dost pragmatická a obvykle léčbu, která není založena na logice a faktech odmítá, ale tady nemůže popřít efekt, který kraniosakrální terapie má na jejího syna.
- kývání hlavou - v minulých dnech začala Kiana z ničehonic kývat hlavou ze strany na stranu, a to docela vehementně. Zítra jdou k doktorovi. Matka dvou dětí - obě to dělaly a souviselo to se smyslovým vnímáním, matka doporučuje poradit se s fyzioterapeutem nebo ergoterapeutem. Ali (2,5) se kýve od narození. Většinou, když se potřebuje uklidnit, nebo když je unavená, třeba těsně před spaním. Asi před rokem se to zlepšilo, začali používat Willbargerovu kartáčovou techniku, kterou jim ukázala ergoterapeutka - jedná se v zásadě o masáž prováděnou jemným kartáčem a stlačováním - dcera to miluje. Když se kvůlu svému vývojovému opoždění nepohybovala jako její normální vrstevníci(formou lezení, chození, válení sudů), nedostávala podněty, které by měla, a tak jí stimulovali rodiče - formou kolébání, houpání. Byla to pro ni zároveň legrace, ale protože měla i reflux, museli být docela opatrní. V zásadě ji drželi a točili ji v náručí, pak několikrát pohoupali, zastavili a nechali ji soustředit se a 3-4x zopakovali (celkem asi tak minutu). Kývání hlavou má i 13letá Jordan - má i další autistické rysy (chození po špičkách, mávání rukama, mumlání si) - autismus ale diagnostikován nemá. Syn (10 měsíců) tohle dělal v půli roce, a docela energicky, matka z toho měla strach. Doktoři (pediatr i fyzioterapeut) jí řekli, že jsou to sebeuklidňující pohyby, že je dělá, když je unavený a chce spát.
- IQ a individuální vzdělávací plán - matka řeší problém, kdy chce dítě přeřadit do místní běžné školy, protože u té předchozí nebyla spokojená. Jenže teď podstoupili nezávislé vyšetření (po 2 letech), kdy dítě dělalo jiné testy (pro starší děti), než předtím, a její IQ ji vyšlo o 9 bodů nižší. Matka řeší, jestli to má na schůzi, která bude o přeřazení dítěte přiznat, nebo jim ukázat jen doporučení specialistů k přeřazení dítěte. Nechce jim nic zamlčovat, ale na druhou stranu má obavy, že to pro členy týmu může být dost zásadní informace pro nedoporučení. Reakce: není žádný vztah mezi IQ dítěte a jeho potřebami. Prvotní by měly být potřeby dítěte. Matka by si měla rozmyslet, jestli to testování dítěte vůbec přizná, pokud ano, pak musí počítat s tím, že členové týmu budou chtít znát "celou pravdu". Změnit zařazení/umístění dítěte do školy není možné bez souhlasu rodičů. Doporučuje se sehnat si advokáta znalého místních předpisů.
- budoucnost dětí - matka 14leté dcery řeší, co bude dál, až dcera skončí střední školu, jestli by se neměla snažit, aby dcera byla ve škole co nejdéle. Zkušenost - Jenny strávila ve škole víc času, než je běžné, ale byl to pro ni přínos. Bylo to místo, kde mohla zlepšovat své dovednosti, důležité ale bylo, že pracovali opravdu na důležitých věcech a nezabývali se hloupostmi (hodně záleží na přístupu rodičů, nutné vše uvážit). Také ji to umožnilo pracovat jako dobrovolnice s menšími dětmi se speciálními potřebami, což jí strašně bavilo a šlo. Bohužel je postavou hodně malá, takže pomáhat větším dětem (ze střední) nemůže. Učitel ze školy ji také pomohl najít placenou práci na částečný úvazek (7 hodin týdně) v obchodě - sama matka byla překvapená, jak ji šlo rovnání zboží, označování cenou atd. Když bydleli v Kansas city, pracovala v potravinách jako pomocná síla (balení zboží, vkládání zboží do tašek, drobný úklid atd.). Ted se blíží konec školní docházky a matka také řeší, co bude dál. Její silná stránka je sociální oblast - navázání kontaktů, pomoc atd., ale kde sehnat takovou práci. Matka se také snažila najít ji nějaký denní stacionář, kde by mohla být, aby nebyla jen doma, ale stojí to 40 dolarů na den. Matka pracuje jako zastupující učitelka, což jí umožňuje být časově flexibilní, takže by ráda zapracovala i na dalším vzdělání dcery, protože ta se o věci kolem sebe hodně zajímá. Taky matku napadlo, že by dcera mohla zkusit psát - spousta dětí s WS má dar expresivního vyprávění. Prostě doporučuje zvážit silné a slabé stránky dítěte a těm silným stránkám se výlučně věnovat.

wslist Digest, Vol 3, Issue 127 - 29.4.2009
- kývání hlavou - Sophia (2) také kýve hlavou, lékaři doporučili pokládat ji na velký balon v úhlu 45 stupnů, anebo ji lehce na pár minut rozevřít uši, aby se jí otevřely ušní kanálky a zlepšilo vnímání. Consuela (nyní 7) se kývala celou horní polovinou těla, když seděla. Objevilo se to hned potom, co se naučila sama sedět. Podle genetika tím vyjadřovala stres a strach. S pomocí ergoterapeuta a fyzioterapeuta z rané péče to odstranili asi za rok - doporučili jim, aby ve chvíli, kdy zpozorují houpání, hned reagovali, dali jí najevo, že jsou s ní, a že když s nimi bude komunikovat (ať už slovy nebo znakovou řečí), budou ji moci hned pomoci. Museli být hodně důslední, ale zvládli to. Kianna (skoro 10) začala kývat hlavou až teď, hlavně ve škole. Podle matky je to stresem, možná dávají na její školní výsledky moc velký důraz. Dcera řekla matce, že se opravdu hodně snaží soustředit a že jí z toho bolí mozek. Doktor nenašel žádné abnormality a poslal je k neurologovi. Podle něj mají podobné tiky mnohem mladší děti. Zdá se, že čím víc o tom doma mluví, tím je to horší, tak se ted snaží naučit se to ignorovat.
- zavazování tkaniček - ještě jedná uplácecí metoda - syn miluje lentilky, matka koupila velkou zavařovací sklenici a naplnila ji po okraj lentilkami. Postavila ji na kredenc, kde ji syn dobře viděl, ale nedosáhl. Když chtěl lentilku, matka vždy odvětila, že jen v případě, že si zkusí zavázat tkaničku. Nemuselo se mu to povést, jen to zkusit. Za každý pokus dostal 6 lentilek a bylo jedno, jestli to bylo v 6 ráno, nebo těsně před večeří. Zubař by to asi neschvaloval, ale během týdne syn uměl tkaničky zavazovat (před tím to roky zkoušel marně). Další dcera byla "uplacena" párem bot, které se teď nosí a "má je už každý". Protože byly zavazovací, matka je dceři slíbila jen pod podmínkou, že se je před tím naučí zavazovat, dokonce požádala školu, aby to zařadili do jejího individuálního plánu. Zabralo to, i když dcera pořád žádá matku, aby jí s tkaničkami pomohla (matka odmítá, tedy pokud zrovna opravdu nespěchají).
- předávání informací mezi terapeuty - matka dvouleté Sophie řeší, jestli má poskytnout školce záznamy a zprávy z terapií, které dceři soukromě platí. Manžel to nechce udělat, bojí se, že ji potom ve školce neumožní na ergotarepii, logopedii a fyzioterapii chodit. Reakce: matka by škole/školce vůbec nesdělovala, že dítě na nějakou privátní terapii chodí, protože je to jejich práce učit dítě. Opačná reakce: matka nejen škole záznamy poskytla, dokonce trvala na tom, aby se oba terapeuté setkali a promluvili si. Podle ní je rozdíl mezi lékařsky zaměřenou terapií (kterou dceři platí) a terapií založenou na vzdělávacích základech, kterou má ve škole. Matka si myslí, že je dobře, když ve škole vědí, že dítě chodí i jinam, a že oni jako rodiče neočekávají, že všechno zařídí škola. Její dcera chodí do třídy, kde je neustále přítomen i specialista na řeč, zároveň ale jednou týdně dochází k soukromému logopedovi. Matka je ráda, když oba dva vědí, co ten druhý s dítětem procvičuje, když jsou takříkajíc na jedné lodi a táhnou za jeden provaz. I další rodiče potvrzují, že se jim sdílení informací mezi školou a soukromou terapií osvědčuje.
- příklady konkrétních ergoterapeutických cílů pro 2 -leté dítě: Sophia se zlepší v jemné motorice rukou tak, že se naučí používat nástroje, jako jsou nůžky (konkrétně - Sophia zvládne práci s upravenými nůžkami tak, že dokáže odstřihnout kousek papíru nebo rozválené modelíny s minimální asistencí); Sophia dokáže ukázat na části svého těla za použití ukazováku minimálně 3x ze 4 pokusů; Sophia si zvládne svléknout kalhoty s minimální asistencí 3x ze 4 pokusů.

wslist Digest, Vol 3, Issue 128 - 30.4.2009
- slintání - syn (2,5) začal opět slintat. Nemá žádné zdravotní problémy a zdá se, že má už i všechny zuby. Co za tím může být? Možná mu teprve rostou stoličky - dceři to trvalo docela dlouho, než se objevily, a také kvůli nim hodně slinila. Jakob (12) slintal docela dlouho a stále se mu to někdy stává, když se na něco hodně soustředí a nekontroluje se. Přispívá k tomu asi i to, že má hodně širokou pusu a že dýchá ústy. Další dítě (2 roky 4 měsíce) má stejný problém, podle terapeuta za to může nízký svalový tonus v puse (hypotonie). Avni (6) stále občas sliní, neustále jí musí připomínat, že má zavřít pusu. Vloni byla na odstranění mandlí a doktor použil nějakou novou metodu (viz), kdy ji do slinných žláz vpíchnul dvě botoxové injekce ke zmírnění slinění. Podle doktora není efekt trvalý, ale děti se mohou v mezidobí naučit, že je příjemné nemít vlhkou bradu a přestat se sliněním úplně. Avni sice stále trochu sliní, ale už je to mnohem lepší. Je pravděpodobné, že by šla na další injekce, pokud by to při kontrole doktor navrhl, ale přestěhovali se do Anglie a tam se tohle neprovozuje.
- Clemson LIFE program - syn Sean (21) se zúčastnil tohoto programu na Clemsonově univerzitě minulý semestr (viz - matka sděluje zkušenosti: měl to být program pro lidi s intelektovým postižením, kteří si ale chtějí vyzkoušet život na univerzitě (LIFE je v tomto případě anglická zkratka pro Učení Je Pro Každého). Pro ně to ale bylo velké zklamání, škola nesplnila nic z toho, co slíbila. Žádný trénink dovedností užitečných pro každodenní život, žádná kontrola, minimum sociálních aktivit, velmi málo vzdělávacích aktivit. Příklad - celý semestr psali jeden článek do novin a četli jednu knihu. Všichni pracovali v knihovně, kde ale hlavně kontrolovali knihy. Naučili se uvařit jedno jídlo doma, několikrát byli nakupovat v obchodě s potravinami. Na koleji se neuklízelo, jen koupelnu jim dvakrát za 4 měsíce umyli. A to už vůbec nezmiňuje, že jejich učitel a vychovatel je nechával převážně samotné. Synovi se tam ovšem strašně líbilo - nemusel dělat žádné domácí práce jako doma, mohl se poflakovat anebo sedět celý den u počítače nebo před televizí. Taky se zlepšil v bowlingu - dal 136 bodů. Jsou tu tedy i pozitiva - velmi se zlepšil v komunikaci a v konverzaci, zlepšila se i jeho orientace v čase a celkově vyspěl. Včera ho například matka poslala zalít zahradu a on nezvládl otočit kohoutkem. Šel do garáže a přinesl matce kleště, aby mu kohoutek povolila. Předtím by prostě přišel a řekl, že to nejde. Ovšem za to celé zaplatili 15 tisíc dolarů.
- dospělí s WS a jejich uplatnění - matka bojuje neustále s chováním svého syna, někdy, když mu odmítnou dát něco, co chce, začne ječet a mlátit kolem sebe. Už vyšel školu a není zrovna moc k použití. Bere kvůli tomu několik prášků, ale nepomáhají. Další problém je najít něco, co by ho zajímalo. Začal chodit do nějaké chráněné dílny, ale nebavilo ho to. Zajímá ho jen počítač a video. Další dospělý syn - Brenden - se právě přestěhoval do nějakého skupinového (zřejmě chráněného) bydlení, na které dlouho čekali. Chodí každý den do dílny, ale je těžké najít pro něj něco, na co by byl schopen se soustředit. Také má problémy s chováním - často se rozčílí, ale pak se velmi omlouvá a kaje. Carly (18) - končí školu a všechno ji hrozně stresuje. Školní vysvědčení, prasečí chřipka, 17letý přítel, který si ji chce vzít za ženu a ona se nechce vdávat:-) Danny (26) - už 4 roky bydlí v chráněném skupinovém bydlení, je středně funkční. Má také problémy s chováním, vybuchuje, když není po jeho. Osvědčilo se jim být konzistentní - když se špatně chová, tka žádný počítač, žádná televize. Hodně se to zlepšilo věkem. Pracuje v chráněné dílně, kde se balí výrobky pro různé firmy (např. pro Whirlpool), je docela dobrý, jejich vedoucí to s nimi úžasně umí. Mají tu také komunitní centrum, kam děti chodí ráno na společnou snídani, organizují jim výlety a společné aktivity s lidmi zvenčí. Dannyho má jeho konzultant přečteného, už pozná, kdy začíná mít Danny špatnou náladu a kdy je vhodné přesunout jeho pozornost jinam. Danny také stále potřebuje připomínat, že je potřeba se sprchovat, čistit si zuby, česat se apod.
- kraniosakrální terapie - 4 letý syn na ní chodí, velmi ho uklidnila. Funguje to tak, že on leží na zádech a terapeut se ho jemně dotýká a usměrňuje tok energie. Syn je po terapii vždycky velice unavený a dlouho spí (jinak spaní nesnáší). Ari (5,5) začala na tuhle terapii chodit před pár měsíci a výsledky jsou ohromující. Dokáže v klidu sedět, je víc v pohodě a ovládá se.